Milovat se ve Sklence Vína
MILOVAT SE VE SKLENCE VÍNA
ještě těla propletená
na pohovce leží
dechu už se nedostává
odpočíváš mi v náručí
jen tvé vlasy poletují
a sedají na koberec
v téhle chvíli zvláštní
stali jsme se jedním
a jen sklenky přiťuknou si
opuštěné na stole
a hladina vína od stěny ke stěně
rozpustilé vlnky posílá
a v té touze těl
splynuly dvě duše
a to ticho co je kolem
šeptá slova o lásce
ještě chvíli lež
na rameni mém
odpočívej a oči neotvírej
dokud konec nedojde
není nutné vracet se
z výšin našich souznění
na vyprahlou pustou zem
která o lásce jen mluví
a jen duše propletené
na pohovce leží
a těla znavená
na koberec padají
do propasti co je za tím
vším hledáním
jen oči neotvírej
někdy všechno vidět
celou chvíli zničí
a žít tím okamžikem
který hledám tisíc let
a hudba tiše hraje
a já mám suchý ret
a ponořím se s tebou
do jedné té sklenky
a jen víno bude nás
houpat na své hladině
půjdeme v tom proudu
od stěny ke stěně
přitom se smát jako blázni
schválně kdo první
přes okraj přepadne
a jen ruce propletené
na pohovce tiše leží
a dvě tichá srdce
na koberec padají
jak jen hluboko lze propadnout se
do ticha za oponou
do postele sebou
beru si tvou touhu věčnou
jako ruku pod polštář