Milující a Zraněný
MILUJÍCÍ A ZRANĚNÝ
dotkl jsem se tvé kůže
té jemné a saténové
zadíval se do oken
rozbitých domů
abych porozuměl
sám sobě
svým přáním a touhám
když znovu taji
po dlouhé zimě
koukám na kvítky
jak ukazují sebe
celému světu krásu
jdu zasněně a zpříma
vstříc svému osudu
neuniknu před láskou
když jsem stal ji
vidím tvou hlavu nádhernou
kdesi v modrých oblacích
zahraji si s kopretinou
dávnou hru na mládí
otrhám jí kvítky bílé
zjistím jestli mě miluješ
zrada na sobě
těžko se odpouští
když všechno co chceš
zavání opovržením
však přesto je silnější
část tvého já
která říká do noci
miluješ jí bude tvá?
alespoň jednou
prchavé chvilky
zkrotit otěží
usednout do kočáru
táhne jej čtyřspřeží
jen dívat se na krajinu
jak utíká kolem
a já pochopil
budu tvůj navždy
byť nedokážu změnit
běh bláznivých dějin
co není mi souzeno
nestane se nikdy
vždyť do vínku dostal jsem
být prokletý básník
co znamenají slova
láska dojde naplnění
koukám jak voda přetéká
přes okraj láhví
a tak zavřu oči
ještě dnes se zasním
než vykročím do světa
milující a zraněný.