Milující Despota
MILUJÍCÍ DESPOTA
jaký smutný život
prožíváš si dnes
do šedivých mraků
jediný tvůj pohled
nad nimi slunce svítí
tam někde v nekonečnu
napiš mi svou báseň
ať už vím úplně všechno
mezi svět jedna hráz
do postele malý vzkaz
se vším c tak tušíš
jaké může být
nebo bylo dřív
i ze změti všech čar
co rýsují se ve vesmíru
v nekonečnu protnuté
to tvé umělecké dílo
a na nohou tlusté boty
co tě proti mrazu
snad trochu chrání
jak budeš dnes spát
to sám zase nevíš
hodiny odbíjejí čas
a ty se ho bojíš
minuta za minutou
opravdová věčnost
prosím tě bože na kolenou
není už v co věřit
jenom záda davu
jak odchází do zapomnění
jenom jedna láhev alkoholu
a v ní se neutopíš
a jenom jedna cesta
jiné nejsou v nabídce
tak kráčej přeci
ještě nejsi ve smyčce
co tě zase vrátí
na začátek cesty
a jen unavený poutník
nezbývá než vykročit
jen na chvíli odložit
všechnu tíhu světa
tam kde nové polibky
odstraní ty staré jizvy
a šrámy na srdci
co děláš si sám
tak uvězněný blázen
tady všechno psal
a konec zůstal otevřený