Mlčení Je Víc
MLČENÍ JE VÍC
další ráno pro básníky
které sny nám vrací
odeslané do světa
ještě jako děti
teď si je sklízím
strachy v polštářích
tak krásně schované
otočím se na bok
a potom možná usnu
budu koukat do zdi
hledat tam ten příběh
sněhové vločky pozvu
na malý výlet
proletíme třikrát svět
pak si lehneme do trávy
barvu země změníme
na bílou pláň
když se ztratíme
do stromu vyřežeme vzkaz
tady bloudím já
pocestný a blázen
který všechno chtěl
jako písek mezi prsty
svůj život promarnil
ještě jeden otazník
a pod něj další
jako smysl bloudění
v mé neposedné duši
a srdce stále dál
tluče jako závodník
chce se schovat do hrudi
a tam žít ten sen
o lásce bez marnosti
bez přídavných jmen
jenom čistému citu
který nelze vzít
prodat ani sníst
ten jediný se dá
pravdu jen prožít
tak se k tobě nakloním
když právě teď spíš
v ducha já se proměním
pak splynu s tvým dechem
a všechno zlé
odneseme pryč
za poslední kopec
a z plných plic
jeden mocný výkřik
a pak úleva se dostaví
poznali jsme sebe
co víc můžeme ještě chtít
než lásku v sobě navždy mít