Mlha A Krev
MLHA A KREV
jako každé ráno
které je mi cizí
zmítám se v křeči
mezi nebem a zemí
duše ještě spí
a tělo už tu bdí
takže teď nevím
kde doopravdy jsem
zmatený a zraněný
když srdce krvácí
nemůžeš tu hledět
na všechno stále
stejnýma očima
když bolest tě trápí
a není léku víc
tak můžeš jenom prosit
a věřit všemu
možná bude líp
až svůj šálek
beznaděje dopiji
zase až do dna
nový zase nalijí
nekonečný koloběh
všeho čemu nevěřím
kdo jsem vlastně
kam mé kroky kráčí
a smrt prosím
o smíření s mojí duší
úplně stranou
všeho dalšího
a úplně zbytečného dění
na lavici zapomenutých
náhradníků žití
budu posazen
zpoza rohu
jen úkosem sleduji
osud co kráčí
tak sebevědomě
po naší ulici
jen rozdávej a ber
všem co se tě bojí
já nemám sen
který se mi nesplní
ani který vejde do dveří
a jenom hlesne
tak strašně tiše
tak tady jsem
na takovou víru
už moc dospělí jsem