Mlha V Aleji
MLHA V ALEJI
kdosi klepe na dveře
a vchází bez pozvání
když tak pozdní hodina
už dávno je
odbíjí hodina duchů
a všechny stíny
ze všech rohů
vystupují do měsíčního světla
co mohou mi chtít
co všechno asi řeknou
vůbec v potaz neberou
mou hlavu
v dlaních schovanou
útočí tak vtíravě
a chtěli by mi radit
co všechno bych měl dělat
i když vlastně nechci
za záclonou schované
temné cizí město
a kostel pro nevěřící
má soukromá svatyně
schovaná před zraky
všech zvídavých lidí
řasu na dlani
chtěl bych jí tvář
ještě přiřadit
zhlédnout tajemnou
co jediná odchází
zatímco hlava třeští
pod tolika slovy
co do hlavy se valí
a snad nikdy neskončí
jak bránit se něčemu
co mne tíží
jak stále neutíkat
a jako rytíř
postavit se čelem
ke všemu co se děje
a venku mlha padá
a skrývá všechno
i ty všechny stopy
které jsem tu zanechal
a už po nich nikdo
nemůže znovu jít
jen oči už těžknou
a možná už přijde
to jediné vysvobození
neklidný spánek
co k ránu mě dovede