Moc se Mi po Tobě Stýská
MOC SE MI STÝSKÁ PO TOBĚ
táhne zima kolem oken
ani dveře netěsní
a sněhové vločky
do místnosti vplouvají
vkrádají se mi do postele
celou bíle posypou ji
jen to srdce horké
všechno pomalu rozpustí
jen ta duše žhavá
po tvém srdci pláče
i ty slzy zamrzají
když tečou ode mne
zavřen do svého světa
na zámek visací
čekám na vysvobození
pohádky se obrací
dnes já budu zakletý
a ty udatná rytířka
vysvoboď mě ze spáru
draka zvaného prázdnota
jen s tebou
našel jsem svůj šestý smysl
to co táhlo mě tak strašně
jen s tebou poznal jsem
jak doopravdy jmenuji se
kam patřím a kdo jsem
kam kráčím
kde mé cesty protínají
tvůj osud prokřehlý
miluji tě celým srdcem
každou svojí bytostí
kolik tváří člověk má
a která je pravá
jen ty poznáš na mých maskách
které oči pravé jsou
a které jen namalované
v tom všem vzdychu
krutých rán
když krásný sen se rozpouští
jen ty mi v hlavě zníš
když mi říkáš slova plná
tak nádherných věcí
o svých citech
píšeš knihu
svým prstem na mou tvář
a já se neotočím
nikdy k tobě
abych neviděl tě zas
všechny náš příběhy
láskou vytesány do skály.