Moje Vlastní Minulost
MOJE VLASTNÍ MINULOST
tak jestli jsi moje
pak svět je tu pro nás
ve tvém úsměvu
rád se koupám
na hlavu dopadne
tolik něžných vln
s tebou spojen napořád
chci být tu
na tomto místě
plném dravých lidí
jak malá rybka
připadám si často
nemám žádnou cenu
tak dala mi to duše
na vědomí často
sluncem zalitá zem
tolikrát už byla
i tma tmoucí
už nás obklopila
vidiny mám časté
jak všechno může být
někdy tak krásné
i slzy ve svých představách
často tu mám
co napsat víc
než tohle jsem já
držíš mne za ruku
a já tebe též
tohle je chvíle
kdy hroutím se
kdy mé srdce tlukoucí
přebírá vládu nade mnou
i když mysl se brání
vcházím východem
do katedrál stínů
hra se sebou
na slepou bábu
slova jen slova
pořád dokola
tohle se stává
snad jenom nám
když probouzíš se k večeru
po další noční šichtě
nikdo tě fárat nenutí
přesto spíš ve dne
a alkohol není přítel
jen lásku v sobě cítit
to je ten správný příměr
tak pořád toužím po tobě