Moje Výmluvy
MOJE VÝMLUVY
kolik pravd znáš
kolik máš let
není nové slunce
jen to stále staré
ve všech zákoutích duše
nenalézáš klid
jen myšlenky bláznivé
plíživě prochází
nadechují se ke slovům
a potom mizí
rozpustí se v následující
když to všechno
napíšeš není to ono
ztrácí to pointu
i tu prvotní myšlenku
a ještě další dilema
jak prožít lásku
aby nám neuvadla
zalévat ji vodou živou
aby nám mohla i růst
v temných krajích
a hustých lesích
všech svých strachů
probouzím se často
ze všech těch snů
které se mi vrací
i nadále budu věřit tomu
co snažíš se mi říct
a já podvakrát nalezen
na břehu řeky mrtvých
kdy sklouzneš tak lehce
do všeho zlého
a jen tvé temné já
dere se na povrch
a pak se tedy ptám
kde je to lepší já
někam se schovalo
před sebou samým
nějak stále tápu
mezi vesmírem a jiným světem
třeba za zrcadlem
hned lépe bych uměl žít
nebo se jen vymlouvám
abych nemusel měnit
všechny své zažité stereotypy
a tak jen sedím
a na hory hledím
tam někde tedy hledám
ten svůj klid