Mokré Ruce
MOKRÉ RUCE
jako mladý muž
na této planetě
rozjitřená tvář
hned vedle tebe
kde berou se mé touhy
ty nevyřčené
i navždy nalezené
sním o polibku po ránu
když ještě myšlenky
neokupují mojí hlavu
ostříhané vlasy
padají na zem
já malý věčný tichý
ale opravdový blázen
co přemýšlí nad světem
který kolem sebe mám
jak často ho vnímám
a jak se v něm ztrácím
ale nalézám pokaždé
když k lásce se přivinu
myslím na tebe
jak se máš
ve svém velkém království
za sedmero horami
za sedmero řekami
v zámku schovaném
lidskému zraku
jen s otevřeným srdcem
lze otevřít branku
a rozhlédnout se po zahradách
kde je ti konec
má krásná vílo
už jsem tě neviděl
nejméně sto roků
čas je relativní
ale stesk velký
zoufalec u cesty
čekajíc na zázrak
který se dnes nekoná
ani jedno pohlazení
ani jeden dotek
a věčnost je vzdálená
energie vesmíru
dneska dobrou náladu
asi moc nedává
připadám si zapomenut
na cestách tohoto světa
kde není nic
než jen pustina