Mrazivá Touha
MRAZIVÁ TOUHA
prsty tak lehounce
dotýkají se snů
v dotecích tolik citů
plný všech tužeb
v nichž se neztrácím
nalézám nehledané
nejsem v nesnázích
jediné jméno
neznáme krásky
přes rty dere se ven
a já zmaten
tím citem který mě utopil
v mém vlastním světě
přesto tak šťasten
jak je to podivné
krásko jsi nezbedná
když tvůj úsměv září
za každou slzou tak zraněná
schoulená v mém náručí
něžná i krutá
umíš být ty
já tě beru jaká jsi
proč něco měnit
zamyslet se nad sebou
nesmyslný čin
vždyť přeci je dáno
co cítím
nač myšlenky tíživé
když můžu lásku dát
za jeden pohár plný
jiný tajemný dostat
přes kůži tvou
cítím tep těla
žár tvojí lásky
co rozlétá se do světa
a já s očima zavřenýma
stojím v cestě jí
nemine mě tentokrát
prosím má paní
otevřít ústa
pro polibek věčný
z tebe vychází
vše co mě nemíjí
a já kotelník
co přikládá pod tebe
ještě mě hřej
dokud neusneme
věrný tichý básník
s úsměvem na rtech
uléhá do nebes
hned vedle tebe.