Můj Příspěvek
dám ti do dlaně
jednu ze svých řas
snad přinese ti štěstí
než přejde ten mrak
který kolem tvé hlavy
přináší je chmury
kde brát tolik světla
abych dokázal včas
osvítit konec všech tunelů
co obklopují nás
a slunce nechce pomoci
klidně za obzor
zapadne pomalu
a teď tu stojíš
a přemýšlíš nad cestou
která tě vede dál
tolik křižovatek
tolik odboček a scestí
kam se tedy dát
když srdce krvácí
a nemá žádné potěšení
kde najít tu potravu
pravou a jedinou
pro vnitřní já
a semafor u cesty
střídá barvy zběsile
tak ptám se tě
kam dne půjdeme
lásko moje
kde jaký les
láká mne víc
než dlážděné náměstí
a spousta lidí
vím a mám za to
jak všechno tu je
tak asi má to být
i když je to nepříjemné
pohledět pravdě do tváře
tak tady jsem
a kdo vezme mne
sebou jako přítěž
když sám mám problémy
vůbec něco vidět
tak rychleji zalézt
schovat se v ulitě
aby mi nepřišlo
už nic tak zbytečné
jako věčné tlachání
a slova o ničem