Můj Vlastní Obraz
MŮJ VLASTNÍ OBRAZ
tak co tam ještě je
co všechno den přinese
dívám se do kraje
a tuším stále víc
jak to se mnou je
jaká je má pravá tvář
co dělám a nedělám
kam se oči otáčí
pro co jsem se narodil
i když spoustu věcí netuším
obzory se otevřel
a prostor přede mnou
sice ještě potemněl
ale nějak tuším
kudy kroky vedou
jednu lidskou bytost
ztratil jsem spoustu přátel
odnesl je čas
tak nějak nevím
co s tím dělat mám
někdy se mi trochu stýská
a chtěl bych chytit do rukou
to co mizí
když uzavírá se minulost
a ve vlastní šťávě
pořád mne smaží
všechny ty obrazy
co před očima mám
a je jich tolik
asi tu fantazii mám
dostal jsem ji darem
defilují a žadoní o přízeň
jenže já sním dál
s otevřeným zrakem
a nemám čas se vracet
k tomu co odešlo
a přesto někdy chci
schizofrenie všedních dní
srdce mi dává najevo
jak starý už jsem
ten tlukot a lenost
obepíná mne
tak tančím jen bos
a klidně z deště
zajdou pod nejbližší okap
a budu čekat na něco
co stále je v nedohlednu
to světlo na konci tunelu
co nemusí být smrt