Na Co Duše Nestačí
NA CO DUŠE NESTAČÍ
jak jsi krásná
jako malý bůh
ve své moudrosti
vzdáváš se bláznů
jen lidi ušlechtilé
do srdce si pouštíš
jen mne nějakým zázrakem
pustila sis na tělo
teď jsem s tebou
malý šťastný muž
do věčnosti za ruku
jen s láskou kráčím
tvé souznění se mnou
prožívám tak rád
lesní tůňka
a u ní zvěř
tam někde v obrázcích
myšlenky mám
tam někde se schovávám
než najdeš si mne ty
a odvedeš do bezpečí
tvých křídel něžnosti
návrat do snů
mých vlastních
všechno co jsem si přál
dostávám od života
a plnými doušky
piji ten nápoj
co jsi mi namíchala
a někde se mi v duchu vrací
ta myšlenka jediná
vracím se do dětství
kdy mohl jsem být
čímkoliv jsem si přál
teď někde v duchu
stávám se tím
častěji než by se mohlo zdát
na světě tolik krás
a ty mezi nimi
vracím se blíž
než mohlo se mi zdát
a teď se stávám
v nové době vnitřně krásnějším
a po řece hříchu
bez výčitek duše
klidně si pluji
až pohltí mne navždy
ta krása volnosti
kdy opravdu nemusím nic