Na Obloze Kříž
NA OBLOZE KŘÍŽ
jen lepší člověk
dokáže pochopit
jak moc smutné
umí všední dny být
když zalezeš do ulity
a budeš spasen
před vírem venku
co prý je nebezpečný
zavřený za zdí
schovaný na pořád
tohle jsi nechtěl
toho ses bál
tam někde v mozku
vzpomínka tichá
na všechny co přišli
a už je nevídáš
na kolenou ruce
a v nich jen svojí část
jen kousek srdce
co zbyl mi
po té části
co jsem ti dal
nahoře ve větvích
zpívají ptáci
a jen tak tiše pozorovat
to jejich klábosení
jsi takový jak tě nebe zrodilo
a není to každému milé
tak co budeš dělat
až se rozkřičí
ten tiše sedící přísedící
v tvé hlavě
kam asi utečeš
do kterých částí
do kterých opuštěných zákoutí
aby ses schoval
sám před sebou
a jen zakrytý obličej
přes ruce
ještě silná maska
uvnitř jen pustina
tak vyprahlá poušť
jak si teď připadáš
a teď jenom slova povzbuzení
co chtěl bys slyšet
najednou nejsou k dostání
a tak jen tvé oči
mohou ne povzbudit
abych našel sílu bojovat