Na Prahu Domova
NA PRAHU DOMOVA
v teple lidských srdcí
poznávám tvé já
plné lásky vroucí
když se ke mně
nakláníš pro polibek první
zavřené oči
rozechvělá tvář
tohle je ten svět
který dobře znáš
milovat tebe
bylo mi jako dar
z nebes dáno
chci ti říct
tolik krásných slov
a pak se odmlčím
mám tvé lásky
plnou náruč
co chtít víc
když večer usínáš
když náhle sníš
sestupuji z nebes
pod jednou dekou
náhle spolu budem
až jednou dojdeš
do konce svých dní
ohlédnutím za sebe
nic už nezkazíš
nebude tam strach
z neznámého světa
všechno tě přijímá
vstupuješ do dveří
s úsměvem na tváři
ten na tobě
mám tak moc rád
poleť se mnou do oblak
tam dnes tě lákám
na večeři nevšední
budeme jíst
jen co mraky nadělí
nebude strach
náhle jenom my
čistí a nazí
sami před sebou
jeden před druhým
tohle jsme chtěli
přeci už od narození
máme sami sebe
máme jeden druhého
láska se zvěční
v našich duších
obrázek bez konce
jeho začátek je v nekonečnu
vítám tě má lásko
když vcházíš do dveří
když přicházíš domů.