Na Rohu Světa
NA ROHU SVĚTA
trhám tu fialku
co vykvetla pro tebe
u černé řeky
která odnese
všechno do propadliště
do času zapomnění
tam kde se všechno stává
náhle svou skutečností
a ptáci na obloze
svůj part křičí
jeden přes druhého
koncert pro jednoho
opuštěné rýmy
leží si na stole
čekají na básníka
který je zvedne
do svého srdce
skrze obrovský mrak
slunce líně kouká
odraz od mořské hladiny
mi tolik připomíná
uzdrav se člověče
tvé srdce bije
nejsi loutkou osudu
zavěšené šňůrky po těle
jen ty sám
řídíš své kroky
pohled do zrcadla
stále tě děsí
jen řekni z plných plic
v co opravdu věříš
sonáta od neznámého autora
tak teskně zní
každá slza ve tváři
znovu tě hojí
tak si jen lehni
můj vzácný dare
kdo věří v lásku
ten nikdy nezahyne
zůstane sám se sebou
i dnešní den
co jest tvé
nikomu nedávej
v srdci máš všechno
i ty dary
bez kterých můžeš žít
tlukot je rytmus
který ti koluje v žilách
jen vnitřním sluchem
můžeš jej slyšet
kdo má na ruce
znamení světa
jen jednou se stane
narodíš se znova
jiná a stejná