Na Stopě Osudu
NA STOPĚ OSUDU
vítám nové ráno
ať vstoupí do dveří
možná se probudím
nebo usnu tvrději
ve všem okolo
vidím jen sebe
modré je nebe
mám ho tak rád
vidím ještě za něj
tam, kde svět je rád
nebojím se souznění
ani tvé lásky
jen lačně hledám
kde můžu tě najít
jak pes po stopě
táhnu krajem
cesty už znám
skoro všechny nazpaměť
a teď tu stojím
s deštníkem před vchodem
a asi strach mě přepadl
proč bojím se zvonek stisknout
jako by mě mohl
vlastní osud předstihnout
ticho v našich myšlenkách
může být tak inspirující
jako věčné tlachání
naprosto vysilující
já v tvých snech
jako ty v mých
stále se vidíme
toužení po blízkosti
umí být tak nádherné
oči bolavé od slunce
jak stále zalitá tvář
jak užít si svit
když stín neznáš
všechna svá koření
alespoň dnes ochutnat
ocenit chutě
kterými mne život láká
až do konce dojít
tam na vysoký sráz
tam můžeš odpočinout
poustevníku v citech
jen srdce cítíš
tvůj věčný semafor
barvy se mění
jako tvůj život
jen to jediné do vínku všem
lásku cítím
každičký jeden den