Na Střeše Života
NA STŘEŠE ŽIVOTA
všechno už je naruby
i lidské city
země přijme vše
nevyvrhne nic
pod hladinou světa
teprve pravdy je
o něco víc
po čem toužíš dnes
po jakém kousku štěstí
jestli ještě chceš
podej mi ruku
vezmu si ji do dlaně
zahřeji svým teplem
pofoukám všechny bolístky
zakřičím do světa
co všechno chtěl jsem
co dostal jsem
a co mi schází
všechny své chmury
přetavím v slzy
budu brečet nekonečně
vždyť jedinou obranou
tohle pro mne je
tolik zbytečných slov
v lidské hlavě
stále mluvit ničem
jak být k sobě host
netoužit a nesoužit se
být prostě jenom
a věřit v lepší čas
namalovat obličej
na svou ztrhanou tvář
něco čím můžu skrýt
kdo doopravdy jsem já
věčným čekáním
zabíjím čas
jestlipak dočkám se
polibků tvých
když tvář mám připravenou
jen tebe tu není
to věčné čekání
na naše souznění
a jestli přijde vůbec někdy
na kom to asi záleží
své vlasy rozpusť
jen tak po zemi
ať zakryjí všechno
co pod námi se plahočí
stejně jako naše osudy