Na věčnost
NA VĚČNOSTI
kousek sebe rozdat
v té potopě světa
v každém koutě
nechat něco ze sebe
v tvé tváři zrcadlí se
ta dávná touha po vědění
v odlesku na vodní hladině
vidíš slunce, měsíc, hvězdy
veškerá přání polykáš
se slzami hořkými
v ústech pachuť mandlí
jed účinkuje rychle
poslední zachvění duší
a pak věčné souznění
v objetí usnout
a už se neprobudit
nechtít nic než pořád víc
řádek za řádkem
plní se slovy
jak já stále plný
tebou má touho
letmý dotyk na věčnosti
otvírám bránu rezavou
železný kříž s mučedníkem
zarostlý v trávě a sněhu
stopy vedou pod jabloně
kde spočineme v běhu
v rychlosti vyslovit
přání a lásky věčností
Neopustím, co jsem našel
to není můj styl
nevědomky připoután
ke skále řetězy
jen tvůj dotyk chladí a pomáhá
každé tvé slůvko
tahá mě z hlubin
již nejsem tonoucí
jen a jen toužící
po lásce po tobě
ach jak umím žíznit
jak moc chci pít
i já z tebe tak moc
upít tvůj pohárek vědění
poznat tvé touhy
přijď ke mně blíž
obejmi mé smutné tělo
ne všechno je hřích
bránit se osudu?
pod sněhem ticho jak v hrobě
ani slůvko nedolehne
tak proč neumírám zimou
proč jen a jen touhou.