Na Vrcholcích Hor
NA VRCHOLCÍCH HOR
ten pohled z okna
kde za sklem je
celý širý svět
v mé duši málo místa
pro další dlouhý den
dívej se mi do očí
a říkej všechno
co na srdci máš
tam někde mezi kopci
kde slunce zapadá
jen s tebou
zase toulám se
jen k tobě blíž
když svět sdílíme
tam kam vlastně od počátků
všech světů
navždycky patříme
kdo hraje si na bohy
tvrdě na zem dopadnou
a ticho mezi slovy
je nejsilnější cit
dej mi ruku do dlaní
a budeme spolu dnes
počítat ty hvězdy na obloze
jako už tolikrát
a usneme tam v lese
pod tím mocným smrkem
a ráno rosa budí nás
zase už asi po sté
bez vymožeností dnešní doby
bez zbytečných gest
vracíme se do přírody
ke kořenům života
a jen sami dva
opět si vystačíme
s naším mlčením
i bouřlivým souzněním
tak krásně sni
ty moje vílo
a já ve svých snech
půjdu tobě vstříc
spalující požár zničí
všechno nečisté
co do nás se vkrádá
tam kde není nic
tam daří se nám líp
tam kde láskou jsme
tam se zase touláme
a naše kroky vede život