Nádherně Zapomenutý A Ztracený
NÁDHERNĚ ZAPOMENUTÝ A ZMATENÝ
za svou tvář
někdy se stydím
za života jaký vedu
vlastně někdy taky
milovat jen občas umím
srdce zmatené
jen tak někdy nosím
ve vínku mám dáno
každý krok je hřích
co kdysi mi určeno
jen dnešní je stín
zmatený slova
ticho dnešní noci
až přijde svítání
zapomenu v slzách
vítej slunce
měsíčku jdi spát
a já se nechci vracet
jen vpřed hledět
chci teď zrovna
všechno vnímat
a něco i vracet
nebojím se tmy
snad někdy je horší svítání
nevracej se do bolesti
stačila při zrození
až zanikne svět
energie proudí
a až se převtělí
buď ještě silnější
řekni celému světu
třeba cizím jazykem
kdo jen má právo
určit ti cestu
dát do hlavy
všechny falešné naděje
šeptám stále dokola
přesto ztrácím hlas
neměj mi za zlé
když tě mám rád
já nechtěl hledat
víc než mám
jen láska mi vstoupí do cesty
a já jí mám tak rád
chci ji všechno povědět
chci jí všechno dát
než můj život
ztratí pro tentokrát
toho věčného smyslu