Namodralá Záře v Dálce
NAMODRALÁ ZÁŘE V DÁLCE
budí mne za oknem
sluneční svit
svou silou jarní
chce se pod víčka vetřít
jen nahý pod dekou
myšlenky se probouzí
a asi ne náhodou
budu ještě snít
o tobě lásko má
kde právě se touláš
a jak vnímáš úsvit
když já už vstávám
kam tvé nohy nesou tě
kam prsty běží
pohladit tě po tváři
jak se jen sluší
a tvé oči hledí stále
do dalekých krajů
dohlédnou li za obzor
zajímá mě to
budeš mi pak vyprávět
jaké to tam je
a já budu vedle tebe
tichounce ležet
ruka v ruce
cestou k sobě
výčitky dnes zůstali
zavřené za dveřmi
a co zbylo v nás
to moře té touhy
rozlijeme po místnosti
jako rosu ranní
pojď se koupat do rybníka
když teď vodník spí
nemusíš se chvíli bát
co se stane
až tě slunce osuší
vždyť žijeme neustále
ve svých krásných objetích
a život za životem
kráčím mezi cestami
žádná pro mě není dobrá
své si chci vyšlapati
a teď ti tu právě šeptám
tuhle báseň další
abych svému nitru dopřál
úlevu po spaní
když se mi za víčky
míhá vždy ten zvláštní sen
že jen spolu někde jindy
na skále se sejdem
a příboj dole zuří
tříští svoje tělo
o to velké skalisko
přesto je to všechno z lásky