Náš Barevný Svět
NÁŠ BAREVNÝ SVĚT
v ruce držím oblázek
jako připomínku dávných dní
stále miluji tě
tak jako po prvním probuzení
i ve smutku
mé srdce bije s tvým
nikdy neusnout
a nikdy se neprobudit
brát jen co jest
umět v tom chodit
i tak vím
jak moc mi dáváš
i ten můj stesk
nezměnil se nijak
jen duše černá
v sobeckosti se utápí
za ten svůj hřích
chtít stále víc
doplatím jednou
tím že nebude nic
už jen ztichlá pěšinka
tam v barevném lese
i tak tě budu chtít
svojí lásku
nosím v srdci
od večera do rozednění
i přes ten bílý den
i v tom měsíci
co dnes rozzářil oblohu
neprosím ho
ať cokoliv mi vezme
jen chci dívat se na něj
jak moudře a líně
pluje oblohou
i já ve svém srdci
v tom tichu věčném
cítím jen tvou lásku
hřeje mě
a jen já se o ní popálím
to jen tím
jak nevím zda
mohu tě stále chtít
pohladit tvé vlasy
ulehnout nazí na zem
v objetí mlčenlivém
přesto s milionem slov
zadívej se mi do očí
i tenhle východ slunce
bude dneska náš
jen ho chytit do dlaně
a nikdy už nepustit
jako svět
který je jen náš.