Náš Společný Mrak
NÁŠ SPOLEČNÝ MRAK
ulepené dotyky
od cukrové vaty
dej mi jeden prst
ať olížu ti ho
ty moje krásná
v dálce zapomenutá vílo
oslavné písně
na tvou krásu psát
aby bylo ti dobře
když mám tě rád
ledové ochlazení
v horečnatých dnech
kdy po nebi letí
prodaný cizí čas
všechno v sobě
už tak dávno schované
cestující opilec
který se ti vrací
a nemá na duši
už žádný šrám
nekonečná malá bytost
která právě
do dveří kope
a chce se vnutit dál
vstupujte prosím
jenom po špičkách
nevzbuďte lásku
co po namáhavém pochodu
na chvíli usnula
támhle v posteli na nebi
prostá všech starostí
vždyť ona v hlavě
srovnané má myšlenky
usínám a probouzím se
každý divný den
nic neřeším a nepřemýšlím
hrubě vyrušen
ve svém světě
který mi chce zavřít brány
a nepustit mne přes práh
i když o to tolik
tolik stojím
nebudu křičet bolestí
až mně sny dají
svojí porci strachu
křičet a zmítat se budu
v té lidské posteli
která je tak vzdálená
nebeskému spočinutí