Naše Sebetrýznění
NAŠE SEBETRÝZNĚNÍ
poslouchám písně
ty věčně hrající
do mého ucha určené
na další cesty
na ten krok za krokem
co vede mne dál
až za břeh oceánů
tam na ostrov snílků
do skály vytesán
jediný nápis
láska má je vším
do čutory vodu
napít se trošku
žízním tisíc let
po jediném dotyku
po tom tvém
vždyť další život
v našem vztahu
nedožité století
na márách leží
popřát si dobrou noc
náhle jsme si cizí
zarostlý neoholený
takový jsem já
trouba přeci tvůj
jak něžně mi říkáš
tvá smutná tvář
tam někde na mě
z dálek hledí
přesto se jí rád vracím
do náruče vyhřáté
abych řekl jediné slovo
jen pro její uši určené
něhou se rozplývám
nad jediným tím naším
společným osudem
mírným i drsným
závěj sněhová
letní písčitá pláž
stále z bezvědomí
probouzíš a zase znovu omdléváš
jedině polibek
postaví tě na nohy
snad jediný den
ponesou tě klidně
než podlomí se kolena
až poznáš lásku
osudovou nalezenou
až poznáš sebe