Nebudeš Se Smát
NEBUDEŠ SE SMÁT
ten podivný šum
co přichází z korun stromů
ten zvuk tě dráždí
schovat se před větrem
jako by ses bál
že odnese tě pryč
tisíce zbytečných slov
a pak se probudíš
pak všechno na vlastní oči
ještě trochu uvidíš
a začneš se smát
své vlastní pošetilosti
chceš za každou cenu
jenom ve dveřích stát
a nepustit nikoho
tam ani zpět
jen sám pro sebe
své slunce mít
a v jeho teple se vyhřívat
skočíš do náruče
divným lidem
co nevědí o životě
už vůbec nic
a jestli budeš ztracen
stejně nevystoupíš
strhne tě dav
jak divá řeka
budeš křičet z plného hrdla
velmi podivná hesla
a další den bude zase nicota
a tak stále dokola
svůj závod s vlastním já
který nikdy nevyhraješ
pak nová vlna hříchů
zaplaví tvou hlavu
nějaké si vymyslíš
na tvrdou zem
dopadneš opět
a vstát musíš zbabělče
jak jednoduché je zemřít
a nechat svět i čas
ať pohltí sám sebe
i když nejsi bojovník
měl bys trošku myslet
a pokusit se probojovat
do svého srdce
a třeba najdeš něco víc
než jen smutek
a nekonečnou tmu