Nechodím Zkratkou
NECHODÍM ZKRATKOU
usínat nad ránem
láskou tak opilý
být stále mladý
v duši rozesmátý
a tiché ulice
patří zase nám
když kroky utichnou
a dlažba si dál
brouká svou melodii
ještě pevněji
v nastalém mrazu
tohle jsme my
láskou krásně unavení
blázni co mají místo sebe
jen tlukoucí srdce
chci se celý v tobě
už navěky rozpustit
a být láskou pohlcen
už nikdy nenavracen
může to být tisíckrát
jako kdysi poprvé
a vždy bude ten začátek
každého dne
jako vycházející slunce
jen na obzor hledíš
a barvu těm mrakům
ani v duši nevymyslíš
jsem spojený na dálku
s tím tvým nádherným já
které je polovinou nekonečna
polovinou vesmíru
který se v nás rozprostírá
a já budu chtít
zase si sednout
na chvíli své nohy
do horského potůčku
na odpočinek složit
ochladím svůj žár
ve větru který někdy mrazí
z našich těl
která se poznávají
poj´d mi prosím vstříc
a nikdy nezapomeň
kdo byl jsem
než jsem tě našel
ať jednou můžeme
ruku v ruce říct
tohle nás spojuje
ten vývoj nezastavitelný
otevřu bránu
tu věčného ticha
vstoupím jako do chrámu
kde vše se potkává
a já opravdu vím
jak moc mám tě rád