Necítím Se Stár
NECÍTÍM SE STÁR
jen tak krok za krokem
do nových dní
polibek na čelo
útěk před sebou
a pak čekání na telefon
všechno na chvilku říct
pak se zase ztratit
pokácet pár stromů
a pak na té planině
postavit si srub
začít žít jak jsi chtěl
tam blízko hor
koukat na jejich vrcholky
pak se po nich procházet
sbírat dary lesů
a dívat se do slunce
v zimě klidně nechat
zasypat se sněhem
být pro jediný den
sám sobě krásným bláznem
mráz nechat na okna
kreslit své obrazce
pak něžně se pod deku
ještě k tobě vsoukat
teplo sdílet
a s ním ještě mnohem víc
konec televizních programů
bezduchých obrázků
vidět tě alespoň pro dnešek
v trošku jiném světle
rozplynout se v tichu
jaro nás přivítá
potom zase svou vůní
v koloběhu života
jen klidně seď
za dubovým stolem
knihu za knihou
do svého nitra
klidně si dej
jen o jedno tě prosím
ukaž své srdce
ukaž ho mé múze
já zvěčním ho
přeci ve všech svých básních
až dojdou nám tužky
budu je rýt
po všech stromech
jako připomenutí všem
byl jsem tu a miloval