Něco Málo Potravy
NĚCO MÁLO POTRAVY
jako vítr v povětří
moje vnitřní pnutí
cítím tlaky
a strach z budoucna
má hlava těžká
na stranu mi padá
nechci se schovávat
do světa vymyšleného
chci s tebou cítit
všechno krásné
i to věčně smutné
chci s tebou
za ruku jít městem
nechat kroky
doznít svým zvukem
na dláždění hrubém
i když už budeme za rohem
cítit chvíli žár
který vychází ze srdcí
nenalézám slov
pro věčné hledání
které v sobě mám
už se všechno vrací
zase pomalu k nám
tak dej si sklenku
třeba čisté vody
tvař se jako vždy
když piješ víno
a svou víru
nevoď na řetízku
jen nech ji plynut
stejně jako čas
který je mimo
úplně celého světa
zmizí za rohem
navždy pohřben
a nikdy už si na něj
nebude potřeba vzpomenout
dveře se zavřely
a vlak tě odváží
jen zbytek tvé vůně
na svých rukách
ještě cítím
a ve vlasech smutno
když je nikdo nehladí
jen nemůžu pochopit
proč zrovna dnes
tak strašně mi v srdci
chybí tvá nepřítomnost