Nedám se
NEDÁM SE
stavíš si sněhuláky
ve sněhu mokrém
ruce tě zebou
přesto děláš dále
do něj vtělíš
do jeho sněhových uší
všechna svá přání
šeptám
horký dech
odráží se od sněhu
obláček páry
kolem úst
zahlédnout sám sebe
v mizivém okamžiku
v době dávné
v podhradí vesničan
nevnímám válečnou vřavu
i tam možná byl jsem
v jednom ze svých životů
o čem snil jsem
asi i tenkrát
zase znova každý život
sním o tobě
zkouší mě osud
já neprojdu jím
vysvědčení nedostanu
neumím žít
v zažitých konvencích
bezduchých rozhovorech
v přetvářce faleši
v drsnější době
než byl středověk
toužím po čistotě
bílých plání
toužím po tvé lásce
a všem co je v ní
to ticho, to smíření
ten správný osud
co nemáš touhu obejít
přijmu pokorně
i v tomto životě trest
jen tebe nedám si vzít
víš to kolik už let?
nezlámou mi křídla
i přestože chtějí
já svojí hlavu uchráním
v chrámech snění
ve vůních rozkvetlých luk
jen oči zavřu už cítím
jak bereš za kliku
a vcházíš do zahrad za mnou.