Nedojdeš Odpuštění
NEDOJDEŠ ODPUŠTĚNÍ
poslední to slovo
které se mi hnusí
na slovo vzatí odborníci
zase nás dusí
a svoboda i víra
jen prázdné pojmy
všechno co bylo
opětovně se navrací
slunce na obloze
zahalené závojem
jenom barvy černé
vyhlášený smutek
který na zem sešel
a schody do nebe
jsou tak kluzké
kde asi ocitneš se
když po nich uklouzneš
a já v tobě napořád
mladý a neklidný
co pulsuje ti ve spáncích
je asi čí krev
ten tlak na oči
ten nedá se vydržet
tak hlavu schovej
do svých dlaní
když jsi tak nemocen
píseň na rtech
co maskou je ti
jak namáhavé je vždy
každičké vstávání
na obloze hvězdy
se smíchem jdou spát
a ty jak stín
ploužíš se dál
po všech těch okreskách
mimo hlavní tahy
kde nelze se schovat
před všemi dravci
kde složíš hlavu
pro dnešek neřešíš
snad najde se místo
kde hlavu svou odložíš
a zapomeneš na ni
jen ať si žije
svůj život ve křoví
na poslední soudný den
můžeš ji nasadit
ať plká své hříchy
tys zůstal čistý