Neklidně Sedíš
NEKLIDNĚ SEDÍŠ
jen se dívej
jak omílá tě svět
mezi všemi kameny
tvé srdce leží
a nemáš sílu
zvednout ho do výšin
ať nebe vidí
a slunce ho zahřeje
jsi jenom člověk
který nic netuší
jen dál příjme svůj osud
na podstavci jako socha
ať každý si tě prohlédne
ať není jen něco
ať tvou nahotu ocení
všichni ti pracovití
co nedá se uchopit
není snad pro lidi
jen otázky řečnické
co ve větru mizí
a tvůj páchnoucí dech
už teď tady není
po všech těch cestách
co vedou tě nikam
po všech těch cestách
kde zbloudil jsem
a nalezl věci jiné
než ztratil a hledal jsem
ve všech mořích
i nekonečných oceánech
rozprostírá se něco ze mne
tak neříkej nikdy
co tě vlastně někde čeká
skutečnost je jiná
než se ti vůbec zdá
kolik světů kolem tebe
kolik neznámých vesmírů
a ty stále jen tu
na jedné planetě
hledíš skrze hvězdy
a nevnímáš jejich krásu
nějak už zapomínáš
stárneš a odmítáš
přijmout vše od světa
který se ti jen zdá
a i když usneš
nepřeneseš se dál
budeš mít strach
který se tvým druhem stal