Nekonečná Tma
uprostřed hluboké noci
když mělo by se spát
do klávesnice píšu
co nikdo nemá číst
o tom jak se těším
až postel mne přijme
a deka pozře
až hlava bude vypnutá
až jen srdce bude žít
a všichni budou vzdáleni
na tisíc mil
podej mi ruku prosím
nech mne spočinout
na chvíli v bezpečí
tvé náruče hřejivé
chci cítit tvé teplo
jako malé dítě
hledám svoje bohy
i když jsem bez vyznání
chci pronést svou modlitbu
alespoň jednou za život
ať všechna tíha zmizí
ať rozprostře se
nad mou hlavou jen mír
jen modré nebe
a slunce svítí
ať na všechno zapomenu
jen sny se mi zdají
tak kousek všeho
dám si pod hlavu
ať podpořím dobrou náladu
vylákám ze stínu
všechny své můry
ze skříní kostlivce
a z duše bolesti
ať přijdou na oslavu
dnešní dlouhé noci
ať popřejí mi potom
krásné dobré ráno
což bude povel
zalehnout do postele
a na strop di dát
pár papírových hvězd
přiblížit si svět
a usnout hluboce
jak jen umím já
když únava vyhrála
nad tebou poslední
dlouhý mač