Nekonečné Polibky
NEKONEČNÉ POLIBKY
zelená tráva
jenom malá peřinka
blázen a slova
tisíckrát vyřčená
přesto naše
nedají se vzít zpět
ani zahrabat v čase
lásky plná srdce
tohle všechno znám
dotknout se hvězd
a padat do ulic
jako slabý déšť
nekonečnost energie
bloudící světy
hledá své hostitele
pro další dny
bolest není trest
jenom nepochopení
stále se snažíme
říct něco mezi řádky
ale nedostává se slov
lehounký jako pták
až tam za tebou
do světa plného vůní
vcházím po špičkách
a jdu ti vstříc
jediný polibek
na tvou tvář
a už se rozpouštím
do tvých krásných očí
chci se zase propadat
a už se nevracet
do světa lidí
a já tě miluji
tohle jsi slyšela
tolikrát vyslovené
ale v srdci to jinak zní
možná se všechno vrací
do tvého světa
zase jsi tak dokonalá
a můžeš stát před zrcadlem
a nemusíš si nic vyčítat
chyby jsou lidské
a patří k nám stejně
jako my k nim
tohle je svět
pro který jsem se narodil
teď se k němu vracím
tam mezi všechny hvězdy