Nekonečné Vyznání
NEKONEČNÉ VYZNÁNÍ
klapot kol
jedoucího vlaku
světla ve tmě se mihnou
a dozní ten dusot
ještě se otočím
než vstoupím do kolejí
tu cestu do neznáma
poradil mi osud
krok za krokem
jen klidně jdu
tam kde se koleje
v dálce sbíhají
a projdu nejednu horu
a překročím tisíce řek
nakonec tak čistý spočinu
před tvými dveřmi
a posbírám svou sílu
než na dveře zaťukám
otevři mi lásko
mé srdce pláče
chci vejít do chrámu
tvého vnitřního slunce
chci ti dát polibek
na věčnou přivítanou
ruku vsunout do ruky
a nikdy už nezapomenout
proč jsem se narodil
kdo vlastně jsem
má jediná ženo
budu ti přístavem
nehledej bílé šaty
a nevěsty nechme jiným
já jsem se narodil
z úplně jiných výšin
a chci jenom tebe
poznat ten život
lásku na podnose
jak dala jsi mi ty
už nikdy nepoznám
už nikdy znovu nedám
děkuji tobě krásko
za něžný cit
který přerostl
a vyrostl do vesmíru
kde jeho energie se navrací
můj život byl
někdy tak prázdný
teď všechno smysl dává
a zapadá do sebe
buď stále se mnou
v tichu našich srdcí
jsi mojí druhou půlkou
jiná už na světě není
lásko jsi moře
lásko jsi hloubka.