Nekonečný Proud Básní
NEKONEČNÝ PROUD BÁSNÍ
noc si dávám na víčka
a čichám její vůni
když v srdci je síla
která mě nutí
zcela dobrovolně
odevzdat se tobě
přijmi mě lásko
na chvíli do svého lože
ať mohu se rozplynout
v tvé krásné náruči
jak básník roztoužený
který touží po splynutí
a duše se vznáší
do obrovských výšek
kde jen hvězdy jsou
přikryté děravou peřinkou
a měsíc se kouká
dalekohledem na zem
kde lidi teď spí
jen my dva hledíme
mu do očí vstříc
a já ti do ouška
roztouženě šeptám
všechna ta slůvka plná
zamilovaných snů
pohádky zazvoní
smrtka její konec
vstupuji do světa
však s láskou v ruce
a hned se dá žít
o mnoho klidněji
když tebe mám v srdci
napsanou zlatým písmem
jsem tvůj vlk
který se toulá
ale vždy se vrací
do své teplé nory
pohleď mi do očí
a všechno znovu řekni
jak rád tě poslouchám
když ke mně se tulíš
a nebe se zatáhne
asi nás ruší
ve věčném rozjímání
když propadám se do hlubin
našich spojených srdcí
a básně si plynou
jako řeky proud
od prvních písmen
až do konce časů
a já ti píšu nekonečně
a křičím do tmy
všechno co v sobě mám
to po čem toužím
jen o tobě sním