Neléčené Ticho
NELÉČENÉ TICHO
unavené oči
hledají spásu
někde v tom světě
kde míhají se obrázky
já v tom modrém
blikajícím světle
asi se spíš ztrácím
mám bolest na hrudi
tam kde mám srdce
náhle jenom jedno řeším
kam peníze se poděly
jako bych neměl hloubku
jen mělké moře
sám sebe přejdu
suchou nohou
z jednoho konce na druhý
to co mi chybí
kde všude jsem byl
sám sobě si nevěřím
pak se ztratím
slibuji na svou čest
pochybného básníka
jak kráčím mezi dav
nechat se dnes
zase jednou rozebrat
mé bezpečné místo
tam někde pod peřinou
je dnes obsazeno
a není mi dopřáno
u tebe být
schoulené malé dítě
v bezpečí lidského tepla
když oči bolí
chce se mi smát
i brečet znovu
nad rozlitým mlékem
minulost odešla
přesto mé srdce
umí tak tížit
jak jen to popsat slovy
vracím se do dětských let
kdy pod dekou
snil jsem si svůj svět
vítej můj osude
vcházej do dveří
objetí dnes nehrozí
ani polibek nebude
tak těším se o to víc
až tě zase uvidím