Nemám Rád Vstávání
NEMÁM RÁD VSTÁVÁNÍ
už zase krvavé
moje další ráno
když z postele
vytáhlo mne zvonění
protivného budíku
tak na stole
zatančím jen
svůj ranní tanec
jak co nejrychleji
opustit teplo své postele
a vyjít do ulic
kde vládne déšť
už jenom jeden krok
a potom probuzení
ještě můj sen
není ukončený
a zasklí ho jenom pohled
do temného okna
kdesi na obloze
létají letadla
a já přistávám
zase do města
kde asi je tvá ruka
chci se tě dotknout
chytit za ruku
obejmout a políbit
jako by to bylo
už asi naposled
těším se na večer
až tě možná uvidím
až celý do postele
pro spánek uložím
teď tu mám
srdce na dlani
není kdo by si vzal
mé poslední prokletí
vylezu na horu
rozhled na svět
a křičet a křičet
co hrdlo mi stačí
třeba mne uslyšíš
a přijdeš za mnou
když zrovna teď
mám to stýskání
po tvém teple
které jsem opustil
zrovna asi v nejlepším
má hlava obtěžkána
věčným závažím