Nemoderní Muž
NEMODERNÍ MUŽ
půjčím si na chvíli
kouzelnou hůlku
na tváři všech lidí
vykouzlím úsměv povinný
ať jednu masku
nahradím jinou
bez odmlouvání
tak jen hezky kráčejte
se svou novou vizáží
když od srdce smích nejde
umíme i jinak pomoci
jsem zloduch nedobrý
ani nemusím být
všemi mastmi mazaný
jen co dopiji víno
i já sám vyrazím
když uslyším ten hlas
co v hlavě temně zní
proměním se v lítou saň
a poletím do světa
hledat svou dnešní oběť
dám si ruku na čelo
ještě chvíli přemýšlím
na dotaz co přijde pak
neumím odpovědět
slunce na nebi
a před ním opona
šedivých mraků
každý čeká na představení
až bude svítit
jen pravda není nekonečná
i ona své limity
tak často mění
nejsem schopen odpovědí
když něčemu nerozumím
a lásky prý je tolik
kolik je hvězd
a já jen snažím se dopočítat
a vždy se budu plést
co držíš pevně
může vždy utéct
a poletující muška
kolem tvé hlavy
doprovází tě na tvé pouti
navždy a doopravdy
než dokončím svůj zpěv
a uteču pryč
ještě řádek svojí duše
možná někde odhalím