Nemohoucí Duše
NEMOHOUCÍ DUŠE
tak co ještě říct
proč stále jen mluvit
kdo chce ještě dál jít
musí pochopit
jak mlčením prožít
svůj den
měsíc i hvězdy
hory i stráně
všechno svůj půvab má
ty hledáš ho mezi lidmi
tak hodně štěstí
snad jen opravdu otevřít oči
a nenechat si nic uniknout
pak máš šanci
zdoláváš nejvyšší vrchol
svého žití
a cesta trnitá
bolavá a nebezpečná
proč chceš jít právě po ní
vždyť tolik mohlo být cest
nehledám zkratky
chtěl bych být odvážný
nenechat se nést proudem
jenže jsem zbabělý
schovaný ve stádu tisícihlavém
kam dal jsem svůj klid
proč zapomínám neustále
na to jak mám žít
nechám si namluvit
od svého ega
jaká jsem neschopná
a hloupá bytost
tak zvedni hlavu
alespoň na chvíli
nedívej se na zem
alespoň jednou
pohleď do očí
svému narození i smrti
tak napiš tu báseň
jen tak syrovou
jaká může být
a všechno schovej za slova
a pak dej je tomu
kdo ti rozumí
snad chytne tě za ruku
a potom pochopí
jak se cítíš
ve smutku po probuzení