Nenalezená
NENALEZENÁ
ještě možná navnaděn
vším tím kolem
já své ruce k nebi sepnu
a o odpuštění poprosím
hlavu k zemi nedám
jen vzhůru svůj pohled
jako pokaždé
až uvidíš nekonečno
které tě objímá
na tenkém drátku
co drží tě
tam kde máš být
stojíš rozkročen
nad řekou osudu
jako maják se světlem
lákáš své zbloudilé lodě
ať připlují blíže
a neskončí na mělčině
než se všechny tvé sny
rozplynou se na obláčky
než všechno co bylo
už je jen pohádky
kdo ti asi uvěří
v tvou dokonalost
když sám k sobě zabedněný
jsi jen muž
na ruce mýdlo
do duše nic
potrava pro oči
a za nimi palác z ledu
kam budeš ukrývat krásu
když zůstaneš němý
ke každému vjemu
být silný a nikdy nebrčet
být vášnivý a nedat to znát
všechno co je v tobě
učí tě jen potlačovat
až oschnou ruce
báseň bude dopsána
poslední list popsaný
bude z něj krásná vlaštovka
ten konec s počátkem
už nikdy se nesetká
stejně jako čtenář nepozná
kterou část dostává
právě teď pod ruce
zda bude číst
můj počátek
či jen obyčejný konec