Nenalezneš Sebe V Křiku
NENALEZNEŠ SEBE V KŘIKU
jestli máš hlavu popletenou
od všech lidských slov
dej vyčistit jí
od myšlenek tužeb snů
buď chvíli jen buď
jako kousek lístku
ve větru života
nech se smýkat sem i tam
nech zapomenout na bolest
a jestli jsi jen sám
není proč brečet
schovaný ve věži
vlhké a studené
beze světla i bez duše
jen někde na schodišti
co mělo tě vyvést na ochoz
kde není rozhled po kraji
uvnitř svých básní
náhle cítíš smutek
když přepadne tě všechno
před čím jsi utekl
nehledej co opravdu není
jen některé věci
zase znovu se mění
a nejsi ničím víc
než jen obyvatel země
kde našel jsi svůj neklid
který ti byl osudem
na dnešní život přidělen
a jestli věříš všemu
co chtěl jsi mít
jen mamon na kříži
a cestu kolem penízků
své zlatavé dukáty
jsou pro tebe všechno
jaký tedy můžeš být
asi člověk dnešní
když láska ti utekla
a ty ani netruchlíš
jen všeho chceš ještě víc
nesmrtelnou stopu
na planetě zemi
jak umíš pošetilý být
ani svou ruku
již nedáváš pod deku
aby se spojila
s někým na kom ti záleží
jen přežíváš dny
spoutaný vlastními okovy