Nepochopený Obraz
NEPOCHOPENÝ OBRAZ
poslední dotek
opravdové věčnosti
která kolem mne
nese sama sebe
na svých bedrech
opravdu zvláštní
tahle podívaná
když sám sobě
opravdu dnes nerozumím
pluje ve mně všechno
ať už chci
nebo ne
i slzy už vyschly
teď jenom na krajíčku
všeho co tu mám
klidně si posedávám
nervózní zase jsem
co děje se tu
kolem vůkol
vždyť nejsem básník
jenom zraněná tvář
pod maskou nicoty
která mne pohltila
noc neskutečně dlouhá
bez světla i rozednění
které snad nepřichází
ještě dvakrát obrat
v mé vlastní posteli
deku přes hlavu
snad budík zmlkne
když mne neuvidí
snad sny se stanou
alespoň jednou
hmotnou realitou
neúnavný je den
když pro změnu
nepřichází noc
až lehnu si zase
do své krásné rakve
jako upír
co ztratil chuť
i na kapku krve
zapomenut ve svém domě
čeká na lepší zítřek
tak vejdi na chvíli
šašku můj
prozraď jak vykouzlíš smích
než přijdeš o hlavu
už doopravdy navždy