Nepochopím Tento Svět
NEPOCHOPÍM TENTO SVĚT
naděje umírá poslední
třeba se najdu
někde u cesty
v příkopu pohozený
ještě chvilka snění
pak kruté probuzení
na obličeji jen
pavučiny všedních dní
na konci cesty
poslední kříž
v kousku své duše
ještě možná doufám
chceš něco víc
než jen být
ztrácím se v myšlenkách
a kousek ničeho
co ztratil jsem dávno
pod rozpáleným světem
kde není už vody
abych osvěžil
své žíznivé srdce
ptám se tě mé slunce
komu doopravdy patříš
pochybnosti a jejich sémě
kde byl jsem vůbec
včera dávný večer
už je utopen v slzách
všech opuštěných žen
nemůžeš nikdy říct
co doopravdy je tvé
kde byl ztracen
nově příchozí člen
nemožnost se rozhlédnout
velká slabost na smrt
zajatcem sám sebe
trýznitel i umučen
ve vlastní šťávě
pro další den naložen
a abych nezapomněl
co všechno je nám společné
plot kolem svých pozemků
stavíme opravdu pevně
jen se nepřibližuj
už na dálku voláme
to nepoznané krásné
už dávno nemáme
a jedna je jen cesta
do středu svého světa
přes nekonečná pohoří
která se nám nechce zdolávat
letité problémy
nahradíme je novými
ve falešném domnění
že něco měníme
tak kam dá se jít