Nepopsatelná
NEPOPSATELNÁ
ještě básně neumřely
ještě pár básníků
píše své řádky
v tomto světě plném bláznů
čemu ještě věříš
díváš se na kapky
dešťových snů
snažíš se je zachytit
v jejich letu posledním
vdechnout život
alespoň ještě dnes
dopřát jim ještě jeden
dlouhý let
kdo nám vrátí
náš ztracený čas
kdo dá nám šanci další
když nový den je začátek
večer čas pohřební
na tomto kousku papíru
vzkaz pro trosečníky
poslaný v prázdné láhvi
ten její obsah
dal jsem si
jedním douškem
abych na chvíli zapomněl
na tu cestu strží
kdy nohy mi kloužou
bojím se pádu
nechci se znovu zvednout
tíživá chvíle
sbírání lidských sil
pak se ještě na nebe podívám
snad se potom
zase v sobě narovnám
ta záda nahrbená
již od dětských let
ovládán lidským druhem
proti proudu pluješ
s těžkým pádlem v ruce
dnes už netrp
svojí láskou smutnou
máš nárok na sebe
být sama sebou
nikdo ti nedá
do dlaní srdce bez rozmyslu
chce se jenom věřit
neztratit se v davu
barva očí potemní
současně s příchodem tmy
pak ještě svíce hoří
než přijde opravdová tma
jen ruce budou chodit
po tvém krásném těle
než usne láska
pro dnešní den