Nepropadnout Sítem Hvězd
lesní moudrost stromů
v dnešním větru
nakročeno ke smíchu
zapomenutí ve tmě kroky rázné
a tiché jsou
kde není myšlenka
ani žádná bolest
jestli si nádherná
tak jak si myslím
nemůžeš ztratit
v lesknoucím se oděvu
nahé kůže
smáčené deštěm
tam zrcadlí se
každičká z hvězd
měsíc tak šibalsky
s úsměvem na půl
chce všechno dát
našim snům
když zavřeš oči
a vidíš ten svět
tak jak mi bylo
když jsem se spletl
a dělal něco
co vůbec nejsem já
po žebříku bez opory
stoupám někam
do výšek všech
které se dívají
na mne tak pohrdavě
přesto stoupám
jak smyslů zbavený
na vrcholu světa
najdu naše souznění
pak ulehnu vedle tebe
nechci už být
pod nebem sám
když všechno se dívá
tak nějak nádherně
jako tvůj úsměv
co patří nám všem
tak prosím tiché
jen tiché vzpomínky
za všechny padlé
u pomníků hrdinům
otevřené rakve
bez nebožtíků
smysl má jen jediné
věřit lásce