Nesmělý Jsem
NESMĚLÝ JSEM
na nohy se mi lepí
sníh tak krásně bílý
měsíc šedým mrakem
jak peřinou se přikryl
zpívám si při chůzi
když všechno mě láká
jsi kdesi zavřená
snad ve věži
má jediná milá
s růží v zubech stoupám
po schodech za tebou
tam kde nebe
líbá se s krajinou
chci se dívat
tak daleko do světa
plachtit jako pták
chci tvé pocity znát
a pak své ti říkat
svá přání napíšu ti
když se nesplní
nic v mé lásce k tobě
stejně se nezmění
a pramen nejhlubší
vyvěrá jen pramínkem
přesto jeho sílu
tam dole nevidíme
miláčku
šeptají moje rty
a noc se probouzí do dne
slunce vítej na obloze
stíny na ulicích
prodlouží se trošku
a lampy zavřou oči
a já spěchám jako blázen
rovnou za tebou
srdce v krku
buší jako blázen
tak touží dotknout se tě
tak lehounce ve větru
šeptám další básničku
a ty jsi se mnou
pod dekou z hedvábí
to teplo je energie
našeho věčného souznění
tam kde vesmír vítá
duše jenž se neztratí a nebojí
na mléčné dráze třeba
pozvu tě na pití
přitiskni se ke mně
celá jak jen můžeš
jedno tělo jedna duše
milenci si blízcí
modré z nebe natrhám ti
jako luční kvítí
a do vlasů ti dám.