Nesmyslné Nářky
NESMYSLNÉ NÁŘKY
soukromá hra
na vítěze a poražené
hlasy co zní ti v hlavě
nutí tě dělat věci
tak strašně nesmyslné
za oknem jaro
už prý se probouzí
uvnitř tebe tolik chladu
když nemůžeš se zastavit
odstavit své myšlenky
na vedlejší kolej
prohnat se kolem nich
jako závodník
nejvyšší rychlostí
mám v dlaních trochu peří
a své daně
dávno zaplacené
zapomenutý u cesty
čekám až někdo zastaví
vyslechni příval slov
neustále se mění
žádná hloubka v nich
ale doopravdy není
až uvidíš slunce
pozdravuj ho prosím
řekni mu třeba
že viděl jsem jen hvězdy
a teď musím spát
není čas se ohlížet
co odnesl čas
na chvíli vstanu
snad jen abych se nadechl
a pak se znovu ponořím
do světa za zrcadlem
tam lépe umím žít
ještě musím vykřiknout
na chvíli ustrnout
a opustit své bezpečí
jen hlavu ze dveří
na chvíli vystrčit
třeba už nebudu
bát se udělat
další krok
nad propast věků
co dává ti najít
tvou temnou minulost
kterou už dávno
prý si překonal
tak proč se vrací