Nesnadné Snění
NESNADNÉ SNĚNÍ
mám na očích slzy
ještě z loňských cest
netuším kdo jsem
kde bere se můj dech
nad sebou výšku
jíž nikdy nedosáhnu
jsem jenom člověk
uvězněný v davu
vesnický balík
nebo městský floutek
jak libo jest
klidně mi své hodnocení
natetujte na kůži
na všechno přihrádky
na všechno slova
tuším velice
jaká je pravda
co když se vám nelíbí
třeba můj zjev
nedám víc
než co je dnes
tlusté ponožky
na moje nohy
když zima mne obklopí
jako záchytný bod
oheň v dáli
copak může hořet sníh
vždyť tvar tvého srdce
je mi tak znám
utíkám do bezpečí
našeho mazlení
kde nebolí mne nic
už více než sto let
jak upír se vracím
hledám lásku
co víc k tomu říct
už snad nic
papír snese vše
a ještě mnohem víc
naše myšlenky
už dříve jsem psal
a kdoví jak dlouho ještě budu
teď už mám jen
ve svém nitru prázdno
od rušivých vjemů
už jsem jen šťastný
na dalších tisíc roků
když tvou dlaň
ve své mám